Každá mše svatá je sloužena jako "oběť" s určitým úmyslem, cílem (např. za spásu duší, za společenství farnosti aj.).
Tyto úmysly ovšem mohou předkládat a žádat po knězi sami věřící - účinek sloužené mše je tedy s důvěrou kněze a všech přítomných směřován k danému účelu. Nejčastější mešní intencí bývají prosby za spásu duše zemřelých členů rodiny, ale též za uzdravení v nemoci, překonání těžké situace a podobně.
