Rozhovor s administráorem P. Mariuzsem Robakem

Pane Mariuszi, převzal jste peckovskou farnost po P. Erhartovi. Jste mladý člověk působící svěžím dojmem. Pecka jistě není vašim prvním působištěm?
Pecka je v pořadí již šestá farnost, ve kterém působím jako kněz. Na počátku mého kněžského působení jsem pracoval tři roky v Polsku. Nejdříve v Rzesowie, potom v Zlotowie a pak v nejstarším poutním místě v Polsku v Klášterní Hoře. Tam jsem se rozhodl pracovat v cizině, v misiích. Napsal jsem žádost a uvedl, že mohu pracovat v Česku, Rakousku, Německu. V té době byla největší potřeba kněží v Česku. Tak jsem začal pracovat v této zemi. Pecka je již třetí farnost mého působení v Čechách. Nejdříve jsem působil jako kaplan ve Vrchlabí a potom ve Dvoře Králové.

Odkud pocházíte?
Pocházím z vesnice z východu Polska z okolí Lublinu. Domů to mám 700 kilometrů.

Co bylo podnětem volby stát se knězem?
Podnětem být knězem byla moje věřící rodina a také společenství mladých lidí (Spolco) na střední škole. Když jsem byl ve druhém ročníku, bydlel jsem na internátě. Vychovatelkou tam byla paní, která se svým manželem jezdívala na setkání věřících lidí. V tomto společenství byli lidé k sobě otevření, milí, radostní a hodní. Též jsem se zúčastnil a cítil jsem se tam jako doma. Toto společenství mě oslovilo a pomohlo mi najít cestu k Bohu a také k člověku.

Takže už máte určité zkušenosti ze svého působení v naší zemi? 
První farností v Čechách bylo Vrchlabí. Pracoval jsem tam jako kaplan. To je pomocný kněz faráře. Měl jsem na starosti tamější mládež. Po roce práce ve Vrchlabí jsem pokračoval jako kaplan pro mládež vikariátu v Trutnově. Podařilo se mi tam ve spolupráci s mladými lidmi uspořádat hudební festival pro mládež, který má už svou tradici. Měl jsem tam na starosti kontakt s dalšími církvemi. Povzbuzením pro mě byla spolupráce s evangelickou církví a československou církví husitskou. Společně jsme pořádávali několik ekumenických aktivit. Myslím si, že největším přínosem pro křesťany byla ekumenická křížová cesta přes město Vrchlabí. Mým největším vrchlabským zážitkem byl moment, když jsem na této ekumenické cestě hrál Ježíše. Působil jsem tam dva roky. Dodnes vzpomínám na výjimečný ekumenický vztah mezi různými církvemi a také na kamarádský vztah s farářem církve husitské a farářem evangelickým. Další dva roky jsem působil jako kaplan ve Dvoře Králové. Měl jsem na starosti mládež celého trutnovského vikariátu, starší mládež, ministranty a také jsem pravidelně navštěvoval nemocné ve zdravotnických zařízeních. Těšilo mne, že tam byla fara otevřena pro všechny lidi, ne jenom pro farníky. Na dvoře fary mělo své sídlo bezbariérové zařízení Střelka. Vedla ho farní charita – sestra Dagmar spolu s dalšími sestrami a laiky. Cílem tohoto zařízení bylo organizovat volný čas romských a českých dětí. Měla tu své sídlo Farní charita a Občanská poradna. Na faře a v kostele se pořádala spousta aktivit jak farních i občanských. Život na faře začínal ráno a končil večer. Největším zážitkem pro mě bylo navštěvovat hospic svatého Josefa v Žírči. Povzbuzením pro mne byla spolupráce s místním farářem Janem Čekalou a komunitou sester Božího milosrdenství. Jsem rád, že jsem v této farnosti byl.

Nyní jste dostal na starost poměrně rozsáhlou farnost. Jaké jsou vaše plány a představy o vašem působení na Peckovsku? Čím chcete oslovit zdejší lidi?
Je to pravda, dostal jsem na starost dost rozsáhlou farnost. K farnosti Pecka patří 10 kostelů. Čeká mne spousta práce jak v kostelích, tak i na faře. Těší mě však zájem a starost farníků, ale i občanů o tyto historicko – kulturní památky. Každý kostel je v obci dominantou a je také projevem historické doby, na kterou bychom neměli zapomenout. Těším se na spolupráci s mými farníky, s členy ekonomické a pastorační rady, s místním zastupitelstvem, s paní starostkou, s paní kastelánkou hradu. Chtěl bych spolupracovat s místními občany, se školou. Chtěl bych, aby v budoucnu byla peckovská fara otevřena nejen pro farníky, ale i pro občany městyse Pecka. Mou touhou je vytvářet společenství, ve kterém se každý bude cítit dobře. K tomu však je nezbytná oprava fary v Pecce, aby mohla ještě více sloužit farnosti, dětem, mládeži, občanům Pecky. Chtěl bych se účastnit života v obci a také v Listech Peckovska informovat o dění ve farnosti. Jsem rád, že se mohu také takto představit veřejnosti a přeji všem občanům městyse Pecka pevné zdraví, naději do budoucna, úspěch, štěstí a radost z každého dne svého života. Ať Bůh Vám všem žehná!

Děkuji za rozhovor a věnovaný čas, a ať si zdejší kraj oblíbíte a dobře se vám zde daří.

Rozhovor s P. Robakem v časopisu Naše rodina

V březnovém čísle časopisu Naše rodina vyšel rozhovor s administrátorem naší farnosti,
P. Mariuszem Robakem. 

Celý text můžete nalézt na adrese: http://www.nase-rodina.cz/article.php?clanek=1087 .

Kontakt

Římskokatolická farnost Pecka Pecka 50, 50782 +420 731 598 964 farnost.pecka@seznam.cz